2. DEN

Poslušně hlásím, že v noci ve věži nestrašilo. Hodina duchů (co si pamatuji) je přisuzována časovému úseku 00:00-01.00, no a to já jsem dopisovala na blog příspěvek z předchozího dne, takže jediný, kdo tam po půlnoci strašil, jsem byla já svým ťukáním do klávesnice, což Kamila naprosto nevyvádělo z míry a spokojeně chrupkal dál 🙂

V sedm hodin ráno začaly odbíjet zvony kostelů pod kopcem. Bylo to nádherné. Oblékla jsem se do sportovního, a protože snídaně se podávala až od 9:00, rozhodla jsem se kopec proběhnout. Kamča si to dal procházkou, přece jenom ty zpropadené pily…. Vybíhám a nemám slov, tempo není žádné, co chvíli se zastavuji a kochám. Ta panoramata! Dostavuje se pocit, který jsem už dlouho nezažila – absolutní volnost a otevřená mysl – radost prostupující celým tělem – úsměv od ucha k uchu…. běžím…. a najednou doběhnu ke stupě – wau! Čtu informační tabuli, ale je jasné, co se dozvím. A víte co? Ani mě to nepřekvapilo, vlastně mě to rozesmálo, že to pořád funguje stejně. A když se nad tím zamyslím…. Kde jinde by měla buddhistická stupa stát, než na vrcholu Mönchsbergu (Mnišské hory)?

Dala jsem si ještě schody a strečink (těch zkrácených částí, jejej) a doslova doběhla na snídani, která se podávala na terásce. Sluníčko příjemně hřálo, seděla bych tam další dvě hodinky a jenom tak byla, ale čekal na nás plán druhého dne, na který už jsem se moc těšila 😀

V Salzburgu jsou minimálně dva slavní rodáci – Wolfgang Amadeus Mozart a Christian Doppler. Fanoušci seriálu Big Bang Theory jej mohou znát takto, ale pokud se chcete více dozvědět o Dopplerově jevu, tak například zde. Přes řeku je možné naleznout i jeho rodný dům, nicméně my jsme se zaměřili na hudbu a vydali se k rodnému domu Mozarta, koupili Mozartovy koule (pokud chcete koupit ty nejvíce pravé, pak hledejte stříbrný obal s modrou podobiznou skladatele) a prošli se starým městem. Cestou jsme potkali i jedno staré Porsche, které mělo být však předzvěstí dne následujícího.

Ve skále, kde bylo naše auto bezpečně parkováno, jsme pak do navigace zadali Innsbruck. Na ten jsem pomýšlela už od návratu ze zimních hor. Lákalo mě hlavně letiště. Město leží na řece Inn a hovoří se o něm jako o bráně do Alp. Je známé hlavně sportovními fanoušky, protože se tu v roce 1964 konaly zimní olympijské hry, ale hlavně je tu hora Bergisel, na které je umístěn obří skokanský můstek, na kde se každoročně koná Turnaj čtyř můstků. Parkujeme auto v údolí v blízkosti

letiště, bereme řízky a pohledy, které jsme zakoupili v Salzburgu a usedáme na balvany u řeky Inn (Kamča nachází na zemi dvoueurovou minci). Očividně tu nejsme sami, lidé postupně chodí a usedají v okolí, je to klidné místo. Oproti itineráři máme asi dvouhodinové zpoždění. Měli jsme tu být mezi 11-13h, ale je téměř 14:00. Podle flight radaru se ale nic neděje, vlastně je vše v naprostém pořádku, protože naposledy letělo letadlo v 10:45 a další odlet bude až ve 14:30, takže vlastně za chvilku. Pozorujeme větroně, jak jsou vynášeny do vzduchu tažným lanem/navijákem a pak plachtí a plachtí, než zase usednou na zem. Naviják se pak padáčkem spustí na zem.

Mám 30 minut na 4 pohledy, a tak píši pozdravení kamarádům a rodině, bez pohledů si cestování už ani nedovedu představit…. IN PROGRESS….

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *