…tak přísahám! Tak přísaháme!

Začnu rovnou od konce – kurz základní přípravy (dále KZP) ve Vyškově jsem dotáhla do zdárného konce. Poslední tři týdny byly ale jako na houpačce, hlavně emocionálně. Začalo pro mě být stále těžší a těžší udržet si dlouhodobě pozitivní veselou náladu, občas jsem propadla trudomyslnosti, ani Píseň proti trudomyslnosti nepomáhala. Na druhou stranu jsem se

Jsem v polovině

Jsem nesmírně hrdá a zároveň cítím obavy. Z čeho? Ze všeho! Myslím, že je to tak vždy, když máme z něčeho radost. Bojíme se totiž, že ten okamžik zakřikneme. Tak třeba teď, je neděle 5:30 a já vstávám. Jsem spokojená, vstala jsem na první zazvonění budíku a neodkládala a neodkládala, jak bývá mým častým zvykem.

JAKO NA LETNÍM TÁBOŘE

Maminko, tatínku, posílám vám vzpomínku..… to se zpívá v písničce Svěráka a Uhlíře: Barbora píše z tábora. Tak nějak vnímám uplynulé dva týdny ve Vyškově – jako tábor. Jenže ten náš ještě zdaleka nekončí, tedy naštěstí zatím ne pro mě. To musím důrazně zaklepat na dřevo a přát si, aby mi zdraví sloužilo minimálně ještě další čtyři

Úvod

20. července 2019 Je sobota ráno, vlastně už skoro jedenáct dopoledne. Jsem v Ostravě v nákupním centru Karolina, v Costa Coffee si dávám střední americano bez mléka a snad i bez cukru (člověk nikdy neví, třeba ve Starbucks vždy cukrem překvapí), ale ani tu střední velikost bych do svého nápoje neřekla. Potřebuji nutně energii na