První den v Seminyaku

Nevím, kde jsem do teď žila a z jaké ****** jsem to vylezla, ale ještě před měsícem jsem neznala pojem „jet lag“ 😀

Wikipedia praví, že je to „tzv. pásmová nemoc, doslovně „tryskáčové zpoždění“, která se projevuje únavou a poruchou spánku plynoucí z narušení biorytmů po rychlém leteckém překonání několika (nejméně 2-5) časových pásem. Příznaky bývají obvykle horší při cestování směrem na východ a u starších lidí. Když se cestuje na východ, člověk má problém usnout, když na západ, člověk se budí brzy ráno.“

Tak jsem ráda, že jsme cestovali na východ, protože jinak by za naše aktuální problémy se spánkem mohlo stáří 🙂 🙂 🙂

Každopádně ano, myslela jsem si, že mě to mime, že žádné biorytmy nastavené v podstatě nemám, že usnu kdykoli a kdekoli, a že je jedno, na jak dlouho a jestli svítí sluníčko nebo je tma jako v pytli. Jenže ono to tak jednoduché opravdu není. Já vytuhla včera cestou na hotel, ale fakt natvrdo, Kamča mi držel hlavu a dokonce jsem v jednu chvíli ze spánku i nadskočila, páč se mi něco zdálo. Kamča zase prospal dnešní odpoledne. Myslím, že dneska už půjdeme spát v pohodě a ráno už bude dobré.

Včera jsem ze samé radosti, že je první příspěvek na světě, zapomněla přidat jeden zážitek, který by se dal zařadit do sekce trapasy, kteroužto sekci má v oblibě zejména moje maminka (tímto ji zdravím). Na letišti v Praze jsme si jako vzorní cestovatelé nechali obmotat batohy fólií. Byla sympatická, zelená a takto zavazadlo cestovalo až do cílové destinace Denpasar. Moc jsme si to pochvalovali, protože takhle je jistota, že do zavazadla nikdo nelezl, nic nevzal a hlavně tam nikdo nic nedal. Známe takové ty příběhy o drogách a vězeních v Asii, no a to fakt nikdo z nás nechtěl. Důkladná kontrola zavazadel před odletem a při příletu nás v Malajsii i Indonésii překvapila. Všechna příruční zavazadla projedou nejdříve rentgenem jako celek, pak standardně vyndat liquidy a elekroniku, pak vyzvednete odbavené zavazadlo na pásu a pak s ním a příručními zavazadly opět projedete dalším rentgenem. Tím pečlivá kontrola zavazadel končí (u většiny lidí). Ne však u nás 🙂 Na nás zamávali a prý ať ještě nůžkami rozstřihneme pečlivě omotanou fólii – proč ne, říkala jsem si, alespoň pak dáme batohy v pohodě na záda a nemusíme to složitě odmotávat bez nůžek (které není samozřejmě možné převážet v příručním zavazadle). Pak řekli Kamčovi, ať ho otevře. Koukám na něj v klidu, páč vím, že nic špatného nepřevážíme, jenže on otevře batoh a všude, kam oko dohlédne, byl rozsypaný prášek (ne bílý, ale takový okrový, jako když rozdrtíte Endiaron). Nastalo zděšení a panika, počítání let, které za to dostaneme a rekapitulace našich dosavadních životů i toho našeho krátkého společného, avšak Kamča byl pohotový a brzy se ukázalo, že se cestou otevřelo v batohu víčko od proteinového prášku, i když byl zabalen v tašce…. ufff, protein pán znal, pak si ještě chvilku prohlížel vodní filtr, ale byl cajk. Jenže mezitím jsem rozbalila i svůj batoh, a když si prohlížel všechny medikamenty, tak ho zarazily injekční stříkačky a jehly 🙂 🙂 🙂 a byli jsme zase na začátku… pán se ptal, zda bereme drogy, načež jsem mu s úsměvem řekla, že to by dost dobře nešlo, když už letíme 48 hodin a zavazadla jsou celou dobu zabalená, že to bychom nedali. Dobrá, jenže teď vysvětlení, proč je tedy máme 😉 Tak to se také těžko vysvětluje, uznejte sami, musela jsem přiznat, že jsem následovala doporučení na internetu, že pro cesty do míst, kde on žije, se doporučuje vzít si vlastní injekční jehly (viz fotogalerie), protože dostupnost zdravotního materiálu je tam špatná a jehly se používají i vícekrát. V podstatě mu do obličeje řeknete, že jejich zdravotnictví je na nic a dokonce se o tom píše na internetu po celém světě… No pán řekl, že si mohu zabalit, ale jehly prý mi musí zabavit. Pak vzal podezřelý prášek a šel ho testovat. Výsledek byl samozřejmě negativní, a tak mi pak pod rukou při balení batohu zase ty jehly a stříkačky dal a my mohli z této potupné kontroly konečně utéct. No, nemusel mi je dávat, druhou dávku jehel a stříkaček měl v batohu i Kamča, páč všechna léčiva jsme si dělili napůl, ale o tom jsem při kontrole raději pomlčela 😉

Asi aby byl ten pátek 13. naplněn až po okraj, tak při hledání prvního ubytka, kde nakonec netekla voda, nechladila klimatizace a bylo to vůbec trochu zatuchlé, přišel Kamča na pokoj a já si všimla šmouhy na lýtku. „Co to máš, ty ses někde bouchnul?“, ptám se. „Ne, proč?“, odpovídá klidně Kamča. „No že tam máš na lýtku krev!“….. no tak přátelé, ten můj milý po cestě v temné uličce, když s řidičem hledali ten guesthouse, potkal psy. No prej na něj jeden skočil, ale že by ho nějak moc škrábnul nebo kousnul, to si nevzpomíná. No ještěže jsme očkovaní proti vzteklině, zopakovala jsem si kurz první pomoci, vydezinfikovala, zalepila a teď je už 24h na pozorování 🙂 Nespouštím ho z očí!

Dnes je ale sobota, takže co nám přinesla? Ráno jsme vstávali až v půl desáté dopoledne (šli jsme spát tak ve tři, takže se to dá prominout). Zašli jsme na snídani (viz to pěkné foto ovoce ve fotogalerii) a oficiálně se ubytovali. Asi nám ještě chvilku bude trvat, než si zvykneme, že jsme milionáři. Na druhou stranu, jak se s placením milionových účtů vyrovnat pak v Čechách? Ubytování za 3 miliony? 😀 😀 😀

Třeba nám bude štěstí přát a i těch 6 nul jednou budeme mít. Ostatně všechna čísla tomu napovídají. Posuďte sami – náhradní pokoje v Malajsii č. 1010 a 1011, to nepěkné ubytování, že kterého jsme se ještě v noci přestěhovali, se jmenovalo Villa 1111 Guesthouse a teď bydlíme pro změnu na pokoji č. 111.

Nedalo mi to a zabrouzdala jsem na numerologické stránky a ejhle: „Jednička je číslo schopnosti slovně vyjádřit své city a pocity, číslo „já“ a ega, originality, vůdčích schopností, ctižádosti a individuality. Vyjadřuje dokonalost, jedinečnost, soběstačnost, hrdost, nezávislost, bojovnost, tvořivost, odlišnost, vynalézavost a elán. Co se týče negativních aspektů tohoto čísla, může přinášet osamělost, izolaci, samotu, egoismus, neschopnost vyslechnout radu, vládychtivost či neschopnost spolupráce.“ Jj, to jsme přesně my dva a snažíme se v rámci toho prosazování se najít nějakej kompromis (třeba se pro začátek nezabít) 🙂

Dopoledne jsem se rozhodla že otázku víkendových voleb nemohu nechat volně otevřenou, a tak jsem zakoupila letenky do Jakarty a sehnala ubytování v takové vzdálenosti, že i kdyby Kamčovi ta noha otekla, bude moci volit na voličský průkaz i hopkaje 😀 Takže 20.–22.10. budeme na volebním výletu v hlavním městě Indonésie, jupííí!

Po příjezdu z volební místnosti 🙂 se budeme stěhovat na 14 dní na úplný jih ostrava, do Uluwatu do Pandawa Beach Homestay. Podle hodnocení na Booking.com by to mělo být slušné a kousek od moře, tak bychom mohli trochu chytit barvu, než se zase přesuneme dál.

Navečer (jakmile Kamča překonal svoji odpolední chrupkavou krizovku) jsme vyrazili do ulic Seminyaku. Je to turisticky exponované město kousek severně od letiště (ostatně celý jih ostrova je takový), takže je tu divoký provoz skútrů a aut, hluk, stánky, obchody… ale má to atmosféru. Našli jsme bankomat, poštu a navečeřeli se ve warungu (chutně a za přijatelnou cenu). Taky jsme trochu zmokli, ale to byla taková příjemná teplá sprška (není divu, je období dešťů). Na dešti mi nejvíce vadilo, že mi klouzali žabky (asi jsem působila jako ti Jamajčani z filmu Kokosy na sněhu) 🙂

Teď dopisuju web a pak se vrhnu na ten první pohled. Pošlu jej mamince a schválně, za jak dlouho dorazí do schránky 😉

Hezký večer všem,

Hanka (alias Hannelka)

Slovníček

kelaur – exit (např. v letadle)

warung – stánek s jídlem (obecně), je to pouliční stánek, ale i malá restaurace

warung kopi – kavárna

nasi goreng – smažená rýže

K zamyšlení…

Snad v každém stánku mají pouliční prodejci v sortimentu otvírák na zátky (např. od piva), jehož dřevěná rukověť má tvar pyje. Rukověť je vyrobená z různých druhů dřev (za povšimnutí stojí zejména imitace ebenového dřeva, tato rukověť je i výrazně delší než ostatní). Navíc některé rukověti jsou zdobené, připomíná mi to ruské matrjošky, ale pravděpodobně pouze tím malováním, protože význam ve vrstvách moc nevidím a navíc by bylo dřevo křehké a mohlo by při vykonávání své funkce prasknout. Za vrchol sexismu bych osobně považovala, pokud by mě někdo požádal o to, abych mu otevřela pivo a na stole by bylo hned několik takových otvíráků…

2 komentáře: „První den v Seminyaku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *