Shrnutí…aneb co týden dal :-) i nedal…

Je opět neděle, a tak chvilka na to, zase se podělit o nové dojmy a zážitky. Škola už je v plném proudu, a tak máme i úkoly, hlavně co se týče jazyků, spousta nových slovíček…

Tento týden už jsem konečně udělala definitivní úpravy v rozvrhu, stále jsem měla problémy s ruským jazykem…nejdříve jsem šla s Luckou na hodinu pro začátečníky, neb jsem si úplně nebyla jistá svou úrovní ruštiny po čtyřech letech pauzy…no ale když jsem se učila psát písmenka, tak jsem viděla sama, že to můj level opravdu nebude, tak jsem šla na jinou hodinu, to už byli pokročilí začátečníci, ale pradoxně jsem měla větší problém s překladem do angličtiny než do ruštiny…no aby jste tomu rozumněli, když se učíte třeba ruštinu, výklad je v angličtině, no a když přečtete ruské slovíčko, tak jeho význam řeknete v angličtině, no a já mnohdy věděla, ale nemohla jsem si vzpomenout na anglický překlad, no hrůza děs…no po této hodině jsem si byla jistá, že musím do pokročilých, aby měla ruština vůbec nějaký efekt…no přišla jsem za vyučující a ta mi dala k mému úžasu písemný test (asi 100 gramatických otázek a pak 30 otázek na porozumění textu)…paráda, jako horký brambor jsem si připadala, z hodiny do hodiny, no a ještě tenhle test, vyplňovala jsem ho asi hodinu, no a pak si ke mě ta učitelka sedla a začala ho přede mnou opravovat, k mému úžasu to vcelku šlo, takže chodím do pokročilých, mluvíme jenom rusky a máme hodně slovíček na různá témata, tak snad se trochu zdokonalým a budu „charašo gavarit pa rusky“ 🙂
Ne všechny hodiny však dopadají takhle šťastně, třeba na jeden předmět jsme se moc moc těšily, ale pak jsme utekly, protože to opravdu nebylo pro nás…Předmět zněl lákavě – Lidská práva v Pobaltských zemích – jenže ono opravdu šlo o práva v pravém slova smyslu, přednášel vyučující z právnické fakulty s svou plynou angličtinou a nekompromisním výrazem nás ujistil, že knihovna bude naším druhým domovem…tak jsme šly pryč, i tak máme předmětů v celku dost…
No a poslední novinkou tohoto týdne byl volejbal, zapsaly jsme si ho, abychom alespoň trochu prokládaly naše obžerství (no je nám smutno, tak jíme 🙂 trochu sportem…Budeme mít jednou týdně tři hodiny volejbal, no jsem ráda, že jenom jednou týdně, protože hned po prvním dnu jsem měla tak zmožené tělo, skoro každičký sval, že jsem se ještě tři dny pohybovala jako robot… 🙂 Ale moc se nám na volejbalu nelíbí, ostatní spoluhráči jsou Lotyši, no a tak si moc nepopovídáme, no a navíc se spolu znají, takže nám moc ani nenahrávají a vůbec, stále nás upozorňují, jak to hrajeme špatně…jako by si myslely, že na volejbal chodí jenom profíci (a to oni nejsou ani omylem)…No tak mi jednou vytekly nervy a pěkně jsem jim naplno něco anglicky řekla, no pak už se mě trochu báli a nic neříkali…Já si nadávat nenechám, už tak je to těžké hrát tři hodiny s někým , koho neznáš…v cizí zemi…
Tento týden měl ale i světlé stránky, hned v pondělí jsem třeba potkala našeho česky mluvícího ruského známého Antona Pavloviče, který mě informoval o promítání portugalských a brazilských filmů v hlavní budově university, samozřejmě s anglickými titulky a zadarmo, a tak jsme s Luckou samozřejmě šly…máme rády filmy, obzvláště takové ty klubíkové, nezávislé, umělecky pojaté a hlavně s nějakou myšlenkou, ale nakonec to nebyly zas tak duchaplné příběhy, hlavně byly všechny (viděly jsme 4) feministicky laděné, no možná jsem to měla tušit už jenom podle publika, které bylo z 80 % ženské…ale jo, bylo to příjemné ukrácení dvou večerů…No a pak jsme hlavně zašly s Antonem do hospůdky, ochutnaly lotyšské pivo a povídali si o všem možném…Anton Pavlovič studuje filologii, mluví rusky, polsky a česky, samozřejmě lotyšsky a buhví čím ještě, mluví plynule, no občas se špatným přízvukem, ale za dva roky jako samouk…no a on si stěžuje, že jeho čeština není moc dobrá…jejda, taky bych chtěla být sama k sobě tak přísná, možná, že by má angličtina a obecně studijní výsledky nebyly tak tragické…
Na Valentýna jsme s Luckou nechtěly být na koleji samy, no třeba by na nás padl nějaký splín, a tak jsme vyrazily do našeho oblíbeného LIDA na večeři…mám to tam ráda, hlavně, jak si můžu vzít od všeho kousek, no paráda…daly jsme si lososa a další mořské ryby, které ani nevím, jak se jmenujou…no a zeleninku, tu já ráda, protože tady není v obchodech moc levná a tady můžu vzít na jeden talířek hodně druhů…no a tak jsme se pěkně najedly a šly zase na kolej…
No a včera, včera jsme byly u moře, v Jurmale u Baltského, no paráda…byla jsem jenom u Jaderského a v létě, ale procházet se v písku po pláži v zimních botách se šálou, rukavicemi a v zimní bundě je opravdu úlet…Byla tak celkem zima, ale to šumění moře dokáže vždycky v člověku vyvolat pěkné pocity a uvolnění…jenom kdybych neuklouzla na pláži na ledu…No a kousek od pláže jsme navštívili takový domek, dalo by se říci snad o sqout, ale to taky ne, no prostě v něm bydlí pár lidí, žijících alternativním způsobem života, hlavně dost přírodním, jsou to většinou umělecky založení obyvatelé, dům má asi dvě patra a mnoha pokojíky, je to takový malý labyrint…v každém pokojíků spousta knížek, obrázků, keramiky, přírodnin…mám to natočené na videu (mámo, moc moc by se Ti tu líbilo)…no měla jsem z toho pocit trochu jako když objevíte nějaký pokoj po prababičce, nějakou truhlu a v ní spousta „zbytečných“ věcí, za to se spoustou otázek kolem a pochmurnou napjatou atmosférou…
Myslím si, že výlety k moři budeme podnikat častěji, je to kousek vlakem, no a až bude lepší počasí, tak tu budeme trávit asi i celé dny…
No a na závěr se s Vámi musím podělit o trochu zvláštním systému telefonních karet…Hned při příjezdu jsme si pořídily telefonní kartu operátora Tele2 (tady je to operátor mobilní), stála nás 0,99 LVL, no ale kredit tak byl za 1,15 LVL…když Vám někdo volá, kredit se Vám nepatrně navyšuje, když ho dobíjíte – třeba za 12,95, tak máte kredit za 23,01 – fakt zvláštní systém, no a sms i volání je opravdu levné, no do Čech úplně ne, ale ujde to…tímto vyzívám zejména mé příbuzenstvo (mámu, babičku s dědou, další babičku, tetu, tátu s rodinou a samozřejmě sestru), ať se ozvou, kdyby mě chtěli chvilku slyšet…zavolám jim…

No a to je pro dnešek vše, mám ještě spoustu povinností, takže se loučím, ale budu se snažit, když ne už každý den jako ze začátku, ozvat se tady na blog alespoň jednou týdně, ok? Tak se všichni mějte moc moc pěkně, no recepty mi nikdo neposlal a stále na ně čekám 🙂 ale alespoň něco do komentáře by se mohlo vejít, co? Ráda uslyším nějaké novinky či poznatky z jiných zemí…

Pa pa pa, mějte je krásně a skládejte básně (no pokud ne, tak buďte prostě veselí)…HB

 

Komentáře

1  Ditka | E-mail | 17. února 2008 v 15:15 | Reagovat

Milasku, vim, ze mas o mne vysoke mineni, ale musim Te zklamat – telepat ani vedma nejsem, takze aniz bys uvedla sve lotysske telefonni cislo, tak Ti ja nebo nekdo z pribuzenstva tezko zavola :-}

2  Hannelka | 17. února 2008 v 16:12 | Reagovat

pripada me,ze snad me tu obcas nekdo nechape,psala jsem,ze pokud mi nekdo z rodiny napise (na email,blog ci na cesky telefon) zavolam mu ja z cisla lotysskeho…

Muzu uvest i sve lotysské císlo : +371 297 832 29, ale volat jsem chtela ja…

3  Jenda | 17. února 2008 v 23:36 | Reagovat

Finsko zdravi Lotyssko,

prave sem prelouskal tvuj nejnovejsi prispevek a musim te pochvalit za literarni nadani. Ja se tu mam porad stejne dobre, nic mi nechybi (krome vas vsech ostatnich, samozrejme:-)),skola zacina bejt taky trosku narocnejsi nez po zacatku, ale nejak to zatim zvladam. S tema receptama ti moc nepomuzu, momentalne tady varim jen ty uplne nejjednodussi studentsky…ale to je dany spis tema cenama nez mym kucharskym umenim (no i kdyz tim taky:-)). Tak se mej pekne, uzivej prijemnejch stranek pobytu a pozdravuj Lucku. See you.

4  jolca | 18. února 2008 v 22:31 | Reagovat

Ahoj Hani,tak sem rada ze o tobe vim zase nejake nove drby. Tak trochu ti zavidim ty tvoje „prazdniny“, i kdyz by se mi taky urcite styskalo!

Tu zkousku jsem bohuzel neudelala a nevim jestli vubec nekdy udelam………..skoda ze si nejela uz minuly semestr, ted bych te tu celkem uzila:o)

Jo a taky me napadlo, ze takovej burt gulas je idealni laskomina pro studenty (je levny, rychli a zasyti!)

Chystam se, ze ti napisu podrobnejsi info o me osobe, tak brzy cekej email!

Mej se a smej se

5  Zbyněk | 27. února 2008 v 16:27 | Reagovat

Ahoj, doufám, že jsi už překonala první mezikulnurní šoky z malé pobaltské zemičky. Pokud budeš ještě cokoliv potřebovat z naší knihovny nebo vůbec z Phy, neváhej a ozvi se. Není problém!!! Jinak je v Pze celkem nuda, páč nás tu zůstalo poskrovnu, i přesto proběhlo něco jako besídka. Sice jen o 6 lidech, ale bylo to fajné a zase mi málem ujel autobus do Kladna… Tak už nic, maj see a drž se!!

PS: pozdravuj Lucku a všechno, co jsem psal samozřejmě platí i pro ni…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *