Sluníčko svítí, mějme se rádi…

Dneska ráno jsem dostala takovou psavou náladičku, začalo to tím, že jsem si dopisovala asi čtrnáct předešlých dnů do deníčku (mám totiž dvojí evidenci svých zážitků, ale moc se neliší, jen v psané formě je více přilepených obrázků…), tak jsem se rozhodla, proč zase něco nenapsat na blog, že? 🙂

Tak copak se stalo za období 10.3.-20.3.? No pro někoho možná nedůležité období, ale tady u nás v Rize, tady je každý den tak trochu zvláštní s příslibem něčeho nového…

Tak třeba v pondělí jsme měli se třídou exkurzi po hotelích v Rize, vskutku zajímavá procházka, nakouknout do pokojů čtyř a pěti hvězdičkových hotelů se nepoštěstí každý den, že? A tak jsem fotila, co to šlo, no ale fotky nikdy nepředčí originál…

Lucka celý týden stonala, a tak jsem navštěvovala hodiny sama, nakupovala a tak trochu se starala, ale ve skrytu duše jsem záviděla její pobyt v posteli…Na druhou stranu jsem si odzkoušela svojí imunitu, neb i teď jsem stále zdravá jako rybička, tímto „poklepávám na dřevo“ a děkuju své babičce a dědovi za vitamínky, kterými mě před dlouhou cestou na sever vybavili…Velká pochvala pře nastoupenou jednotkou 🙂

Dalšího dne jsem si došla pro svůj první – Residence permit – což je potvrzení o dočasném pobytu, které potřebuji, až budu žádat o vízum do Ruska…už jsem také přišla na to, jak vyzrát na lenivé úředníky a zkrátit si tak dobu čekání…No to si tak vezmete lístečky od každé položky jeden, no a pak čekáte, které vyvolají. Podobá se to tak trochu sportce nebo bingu, ale je to účinné. No a když Vaše číslo vyvolají, tak prostě děláte, že jste si číslo spletla, že moc mluvit neumíte, no a „paní ochotná“ Vás obslouží, protože přes jazykovou bariéru nemá na to, aby Vás odmítla 🙂 To jsem filuta, co?

Čtvrtky se tu stávají dny LIDA, a tak jsem sama, bez společnosti Lucky, která ležela na koleji, vyrazila s dalšími studenty směr jídlo a zábava. Někteří neskrývali své nadšení, že nejsme spolu, měli za to, že když jsme každá zvlášť, je s námi větší zábava a více si s námi popovídají. No asi je to fakt, blízkost člověka se stejným jazykem Vás svádí méně komunikovat s okolím, ale zase tak extrémní to není. No a jak jsme byly s Luckou oddělené, musela jsem komunikovat v anglickém jazyce. Věřte tomu nebo ne, asi dvě hodiny jsem diskutovala s Jakobem (naším americkým pijanem, tentokráte za střízliva), no a nebylo to o počasí, ale o demografických problémech – epidemiologický přechod, fertilita menšin v Česku, no a pak také nějakým zvláštním způsobem došlo na téma autostop, no a to už kolega ležel pod stolem, protože moje zážitky jak řidiče, tak stopaře jsou opravdu nezapomenutelné…Dále jsem však s nimi do centra nepokračovala, blížil se příjezd Ditky a já musela brzo ráno vstávat na lotyštinu.

V pátek tedy přiletěla moje sestřička pozdě v noci z Bristolu. Nebudu tu nějak více rozebírat její návštěvu, neb si to může číst (no a věřte, že bude), takže se jenom zmíním o tom, že jsme si vyměnily dary. Cigarety, bonbonky a čukuládku za nesčetně druhů sýrů, mnoho lahví sirupu a tak jsme obdržely škvarky…No výborný obchod….Jinak pobyt si myslím užila ve zdraví a spokojenosti, poznala studentský život, krásy Rigy i okolí a zažila nejeden trapas, což ovšem k životu patří, viď sestřičko 🙂 No bez nadsázky mohu říci, že tak dobře jsem se dlouho neměla…No vidíte, třeba to někoho z Vás nemotivuje a budete chtít přijet taky…takže určitě jste vítáni a možnost přespání určitě existuje…

Po víkendu jsme jeli zase do Jurmaly, tentokráte jsme obhlíželi lázeňské a wellness hotely, no popravdě, když jsem to viděla, tak bych tam zůstala hnedle pár dní – ty masáže, bazén a sauna, hudba a vůně a závěsné houpací křesílko…tak zpátky na zem…

Moc studentů tu na Velikonoce nezůstane, takže jsme tu teď takoví sirotci, ale za to máme velké plány v podobě různých seminárek a prací do školy, no a když bude volný čas, proč toho nevyužít, že? Tak zase příště…jak jsem psala minule, budu ráda za jakékoli ohlasy v jakékoli podobně, na všechny z Vás myslím a přeju, ať se daří na každičkém kroku…

Pa pa pa Hannelka a slunečné počasí (konečně) !!!

 

Komentáře

1  Zbyněk | 20. března 2008 v 10:14 | Reagovat

Ahojjj,, tak konečně jsem se dostal na tvůj blog a mohl si přečíst poslední zápisky…S jazykovou bariérou jsi se koukám vypořádala mimořádně zdatně. Už se celkem těším na tvůj popis výletu z Ruska (předpokládám Petrohad). Pitky a pijanské večery podle tvého popisu bych nezvládal ani já s Ernestem a ostatníma dohromady, což mě mimojiné utěšuje!!! Pozdravuju vás z domoviny a majte see.

2  Hannelka | 21. března 2008 v 18:42 | Reagovat

to Zbyněk : ono neznamená,že když to táhneš s ostatními do rána,tak jsi bůhví jaký pijan,někomu stačí málo a baví se po celý večer…můj cíl je,probouzet se ráno s úsměvem,bez bolesti hlavy a tak podobně…No a taky ne všichni se všeho účastní,popravdě neměla bych na to,být na každé „slezině“,co se tu koná,ani finančně,bych už jedla tak měsíc švábi…

3  Makina | 21. března 2008 v 19:33 | Reagovat

napiš adresu, pošlu ti postcard – teda doufám, že na dálném severovýchodě unie funguje pošta ;-))

4  Zbyněk | 22. března 2008 v 15:43 | Reagovat

Ahoj, mno podle toho popisu já také ne… A pokud to někdo tak zvládá, bylo by to pro mě viz předešlé, takže chápu a nedivím se.. Z míry veliké mě vyvedl tvůj popis sazáku. to asi bylo hodně drsné…Mno a doufám že, oslavíte Velikonoce v plné parádě.

Majte see fajn

5  Hannelka | 22. března 2008 v 23:00 | Reagovat

to Zbyněk : Velikonoce oslavím přesně tak, jak jsem si vždycky přála, bez násilí a s úsměvem na tváří, neb jsem z hrůzou zjistila, že se Velikonoce takhle násilně slaví snad jenom u nás…

6  Hannelka | 22. března 2008 v 23:02 | Reagovat

to všichni : adresa má je – Hana Bednarova, Reznas iela 10c, room 209, LV-1019 Riga, Latvia

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *