Sopka Agung – média vs. turista

Nejdříve jsem nechtěla dělat z komára velblouda, přece jenom jsme odjeli do Indonésie, kde je vulkanická činnost asi tak častá jako uzavírky na dálnici D1, ale pak se mi to rozleželo v hlavě a něco vám k tomu napíšu 🙂 Bude to z pohledu turistky a deníkovou formou. Pěkné počtení 🙂

září 2017 – Připravujeme se na Bali, odlétáme za měsíc, Gunung Agung (jedna z nejznámějších a nenavštěvovanějších sopek na Bali) se po více než 50 letech opět ozvala a zemětřesení jsou na denním pořádku, média informují (rozuměj hrozí), přátelé a rodina se ptají, jestli to neodpískáme, když tam teď není bezpečno – a my říkáme ne ne ne 🙂

Z obrázků je patrné, že výlev lávy by tak dramatický zase nebyl a že poznat svět a popoletět 11 tisíc kilometrů směrem na východ opravdu chceme a ničí obavy nás od našeho úmyslu neodradí 🙂

 

13. 10. až 19. 11. 2017 – Náš pobyt na Bali probíhá podle plánu (mého plánu, který byl však demokraticky odsouhlasen – nože na krku nebylo třeba). 16. listopadu jsme se přesunuli z Ubudu na sever, do Amedu. Má tu být údajně klídek, pláže s tmavým sopečným pískem a hlavně žádní otravní prodejci, co po vás pokřikují na ulici. Pro mě, co se zajímám spíše o geografii venkova než o geografii města, to má být ráj. No a taky že je. Turisté tu jsou ale takoví jinačí, prodejci tu také jsou, ale taky jinačí, místní tu jsou a jsou úplně v pohodě. Nemáme strach, že nás chce někdo na každém kroku obrat, ošidit a využít (takový pocit jsme měli v oblasti kolem letiště pořád – Kuta, Legian, Semyniak, Jimbaran) a ceny jsou v Amedu mnohem příznivější. Uvolníme se a užíváme si konečně klídek.

 

20. 11. 2017 – Je 4:15 ráno a zvoní budík, jsme v Amedu. Domluvili jsme si ranní rybaření. Když nemám záznam v sumáři za rok 2017, tak alespoň nějakou tu makrelku na moři si chytíme 🙂 Jsme úspěšní a večeře je zajištěna – mňam!

Foto: Sopka Agung jeden den před tzv. první erupcí, kterou zde soukromě nazýváme „menší pšouk“ 🙂

 

 

21. 11. 2017 – Dopoledne vyrážíme na skútru na úpatí Agungu, je pěkný slunný den, okolí sopky nádherné, jenom trochu liduprázdné (od poslední evakuace v září se ne všichni obyvatelé vrátili do svých domovů). Chceme navštívit Rumah Pohon (dům ve stromech) – taková provazová atrakce ala lanové centrum. Jenže vidíme ceduli, na které stojí, že je zavřeno, a tak sedáme na skútr a jedeme na jiný Rumah Pohon, který je na jihu nedaleko Amplapury. Vítr je dnes dost silný a při cestě zpět mokneme, konečně si ale koupujeme pláštěnky (příště už budeme připraveni). Odpoledne byl prý zaznamenán první větší projev aktivity sopky od zářijového zemětřesení. Nad kráterem Agungu se objevil tmavý oblak dýmu. Myslím, že za silného větru ve větvích jsme ale riskovali víc než na úpatí Agungu.

22. 11. 2017 – Situace kolem Agungu se uklidnila, vše se vrátilo do normálních kolejí.  Podle plánu se přesouváme lodí z Amedu na ostrov Gili Air.

Spíš než sopka mě štve moje bříško, které si musím kvůli fotce zakrývat rukou – no jo no, roste (neboj mami, tím to není), ale nedá se tu běhat (to jsou samozřejmě jenom kecy).

Člověk má sice představu, jak bude běhat po pláži, ale je děsné vedro a dusno (výmluvy), běh v písku je pěkná makačka na nohy

(no a to je dobře, ne?) a hlavně po pár metrech zjistíte, že pokud se nepřebrodíte říčkou pochybného původu, která ústí do moře, tak to můžete otočit a běžet nazpět (a po silnici se jako běhat nedá? ehmmm?).Takže alespoň víc přemýšlet, co člověk jí (… a pak si dát zase nějakou prasečinku) 😀

 

 

23. 11. 2017 – V průvodci se píše, že nejlepší způsob dopravy na Gili ostrovech je kolo. Tedy ještě jsou tu koňské povozy, ale ty s ohledem na chudáky koníky vynecháváme. Kamča souhlasí, a tak kolem poledne vyrážíme. Hance pouhé objetí nestačí (ale obejmout by mě mohl, to je fakt), a tak proč neprojet všechny značené cesty na mapě? (když už ne běh, tak alespoň to kolo) 🙂 Nakonec je z toho krásných 17,5 km 🙂

Spíš než ze sopky mám obavu z toho, jestli budeme mít po návratu ještě nějaké kamarády. Člověk by se rád podělil o to krásné moře, sluníčko a pláže, ale když to sdílí, má špatný pocit 😉

24. 11. 2017 – Celý den prší. Takže pracujeme a obědváme (satay s arašídovou omáčkou) a pracujeme a já zjišťuji, že indonéská rupie má kromě mince 1000 Rp i ekvivalent na papíře – 1,60 Kč bankovka 🙂

Spíš než sopky se bojím, co na mě z říše fauny zase večer vykoukne – už tu máme šváby, pavouky, ještěrky, gekony, žáby a roje mravenců 😀

Celej život se chvástám, jak se ničeho nebojím a že nejsem žádná slečinka, takže se musím držet (aleupřímně – někdy bych vážně řekla, že ti pavouci a švábi jsou fakt hnusní, obzvlášť ve tři ráno, když se jdete rozespalí vyčůrat).

25. 11. 2017 – Konečně se počasí umoudřilo a my vyrazili na šnorchlovací výlet za doprovodu Oskara. Některé trojky prostě fungujou a my si výlet opravdu  užíváme. Hanka šnorchluje úplně poprvé v životě, takže musela překonat klaustrofobický pocit, který vyvolává maska pod vodou a vzpomínky na filmy, ve kterých někdo někoho udusí přes dýchací trubičku 🙂 Ale stojí to za to, šnorchlujeme okolo velkých karet (vzpomínáte na Pelíšky? – mořské želvy) a korálové útesy máme na dosah. Zprávy z pevniny (tedy z toho většího ostrova, odkud jsme před třemi dny připluli) naznačují, že se Agung začíná zase ozývat.

Spíš než ze sopky mám ale obavu z červenajících pupínků po těle a z brnící pravé ruky a tlaku u srdce. Říkám si, že je to tou mou senzitivitou a prožívám situaci na Bali se všemi evakuovanými osobami, nicméně Google je nekompromisní a říká (jedna z mnoha možných variant), že by to mohla být reakce na žahnutí medúzou a můžu být ráda, že žiju… všechny léky jsou v Amedu v batohu (i ty na alergii) – začínám si připadat jako simulant 🙂

26. 11. 2017 – Žiju !!! Dnešní den je opět pracovní, tedy počítač – oběd – počítač – večeře a jako bonus seroucí brouk 🙂 Když už si totiž myslíte, že vás žádné zvíře v okolí nemůže ohrozit, kouknete nad sebe a tam velkej brouk – sedí si tam a dělá, že nic. Ale já už je mám prokouknuté – dělaj, že nic a pak v nestřežené chvíli... Večer polévky gazpacho jsem si však nehodlala nechat zkazit, a tak jsem polévku přesunula mimo dopadovou plochu (vyplatilo se – prasák jeden a kolik toho bylo!!!)

Spíš než sopka mě trápí moje hloupost, která způsobila, že jsem si spálila při šnorchlování záda ☹

Média začínají informovat:

  • Další erupce sopky Agung na Bali ohrožuje leteckou přepravu nad ostrovem (26.11.2017, zpravy.idnes.cz)
  • Sopka Agung na ostrově Bali chrlí dým a lávu. Některé aerolinky ruší spoje (26.11.2017, www.irozhlas.cz)
  • Červený stupeň Sopka na Bali hrozí masivní erupcí (26.11.2017, www.seznam.cz)
  • Sopka Agung na Bali chrlí dým a lávu! Na ostrově je plno Čechů (26.11.2017, tn.nova.cz)

27. 11. 2017 – Poslední den trávíme na ostrově Gili Trawangan, dopluli jsme tam tzv. public boat (jezdí ráno z ostrova a odpoledne zase nazpět) – dalo by se to i uplavat, ale podle průvodce jsou mezi ostrovy silné proudy, takže pokud nechceme rotovat kolem Lomboku, máme raději využít přepravu lodí. Na Trawanganu navštěvujeme želví líheň a obcházíme ostrov pěšky kolem dokola. Dozvídáme se, že prý je letiště od rána uzavřené, a taky potkáváme dost turistů, kteří jezdí s kufry po ostrově a řeší, co dál a jestli zůstat ještě pár dní a nebo odjet. Nicméně naše starost to naštěstí není, a tak se vydáváme na nejvyšší bod ostrova – má 60 m n.m., takže to bude děsná makačka 🙂 Odtud koukáme na vyhlídce společně s dalšími turisty na doutnající sopku Agung.

Spíš než ze sopky však mám strach z ponorky, která by mohla na ostrovech nastat. Přece jenom jsme spolu na cestách již 6 týdnů v kuse a teď dokonce na tak malém ostrově, odkud není možné utéct, natož se schovat 🙂 Naštěstí jedeme zítra zase zpět na Bali – tam je přece jenom více prostoru 😀

Média informují:

  • Poľnými cestami Bali tečie betón. Obyvatelia sa chystajú na erupciu. Pri poslednej erupcii Agung zabil 1100 ľudí (27.11.2017, www.etrend.sk)
  • Úřady zvýšily kvůli sopce na Bali stupeň varování na nejvyšší možný. Hrozí erupce (27.11.2017, www.lidovky.cz)
  • Erupce Agungu se neobáváme, tvrdí Češi na Bali. Problém je sopečný prach (27.11.2017, zpravy.idnes.cz) – výňatky: V Amedu padá déšť smíchaný s (sopečným) popelem, lidé už mají problém s dýcháním a bojí se, že jejich čísla porostou,“ dodala Balijka. „Teď mohou být na ostrově řádově desítky Čechů,“ odhadl mluvčí Asociace cestovních kanceláří ČR Jan Papež 😊.

Ačkoli jsme se snažili nikoho neděsit, protože není proč, začínají se o nás skrz média bát kamarádi – píše Verča H., Hanka S., skupina přátel, co má dorazit v prosinci, Šárka Š., Pepík M., Anetka D., Jolča T., a taky se v e-mailu zmínil Tomáš B. – děkujeme všem, jsme v pořádku!

Jelikož na Bali a okolních ostrovech nejsou jenom Češi, ale i Slováci, Angličani, Australané apod., děsí nejenom česká média, ale i ta zahraniční. Problematická je špatná interpretace fotografií a pořízených videozáznamů, komunikace s místními Čechy, kteří ale v živých rozhovorech takzvaně „vaří z vody“, šíření poplašných, zkreslených až lživých zpráv (viz chrlící láva). Toto škodí zejména Balijcům, kteří jsou závislí na příjmech z cestovního ruchu (a není jich zrovna málo), nejvíce těm, kteří bydlí v bezpečné blízkosti sopky.

28. 11. 2017 – Média informují, turisté se lekají, a tak jsme z důvodu nedostatku turistů na trase Gili Air –> Amed (zelený bod na mapce) nuceni jet jinou lodí do jiného přístavu (naštěstí změna přístavu je v ceně předchozí zpáteční jízdenky, tak alespoň tak). Přístav Padangbai je opravdu rušné místo – už při výstupu z lodi se na nás vrhají taxikáři, ale my máme hlad a ten velí jít na nějaké dobroučké jídlo – jsme v přístavu, ideálně tedy na rybu. Dáváme merlina (mečouna) a snappera (chňapala), vše je vynikající a obsluha rovněž. Kamča už umí smlouvat, takže sehnal taxík do Amedu za supr cenu a už se přemisťujeme blíž k sopce, rozuměj blíž k našim batožinám 🙂 Píše Šárka L. – jasně, jsme v pohodě 🙂

Kamil na FB označil sám sebe, že je v bezpečí během krize „sopečná erupce v Kubu, Nusa Tenggara Barat, Indonesia“ – super, takže Ti, co nesledují zprávy a žijí v bublině klidu a pohody, teď budou mít obavy. Obě maminky vyjadřují své obavy na sociální síti hned pod příspěvkem – díky Kamile! Dneska nemám obavy z ničeho 🙂

29. 11. 2017 – Dopoledne se vydáváme na obhlídku nebezpečné oblasti. Když už se má člověk něčeho bát, tak má vědět, čeho se bát 🙂 Jedeme na skútru (proto ta helma a brýle) a cestou prší (proto ta pláštěnka). Rouška už je jenom bonus pro čtenáře 🙂 Můžete ji ovšem vidět i v Praze u Karlova mostu… Píše Káťa A. – jasně, jsme v pohodě 🙂 Zprávy už raději nečteme, sledujeme jenom grafy a nebo vylezeme před barák a vyhodnotíme stav metodou čtyř očí 😉

Spíš než erupce sopky se obávám o místní lidi, jak dlouho to ještě budou dávat bez turistů 🙁

Nepochybuji o tom, že dobrosrdeční novináři zřídili transparentní účet pro oběti jejich fantazírování.

30. 11. 2017 – Dneska na pohodičku, od práce u kompjůtrů vyrážíme na oběd do místního warungu. Ceny lidové – jídlo chutné. Přijíždí za námi kamarád Karel (s tím jsme byli i v nebezpečné zóně), slovo dalo slovo a vyrážíme na skútrech prozkoumat, jak vypadá aréna na kohoutí zápasy. Máme štěstí, zrovna se zde jeden zápas startuje – samí chlapi a já 😉 Po několika málo minutách je znám vítěz a všichni se rozjíždějí pryč. Obdržela jsem dva pracovní e-maily s otázkou na Agung od Radima P. a Dany F.

P.S. Dneska se ničeho neobávám. Vítr změnil směr a letiště už zase funguje.

1. 12. 2017 – Budík zvoní v 5:15 a dává nám signál, že je čas vyrazit na tržnici. Máme tam sraz s Komangem a jeho ženou, společně nakoupíme, dáme kávu s desertem u jeho tchána na terásce a odpoledne se sejdeme znovu. V kuchyni se pohybujeme ve třech – já, Komangova žena a její kamarádka. Hned v úvodu se jako bílá Evropanka uvádím, když nejsem schopná oloupat škrabkou mrkev 😀 Mimochodem už chápu leváky, jak těžkej život mají – respekt! Uvařily jsme nasi goreng, mie goreng, cap-cay, kari, ayam goreng, zeleninu, přichystaly ovoce a Komang upekl nad ohněm chňapala, kterého je dobré podávat s omáčkou sambal. Máme hezký večer a to doslova – země se zachvěla (jednou), ale za to prý s intenzitou 4,5 stupně Richterovy stupnice. Obdržela jsem jeden pracovní e-mail s otázkou na Agung od Míry Š.

P.S. Ani dneska se ničeho neobávám a už vůbec ne sopky, která už pomalu přestala čoudit.

2. 12. 2017 – Dneska nefotíme, není co, obloha je zatažená, fouká vítr, brutálně prší. Půlnoční adrenalinová jízda v dešti na skútru by se dala přirovnat k jízdě přes lávku se zavázanýma očima – Kamča je fakt hustej řidič!

Spíš než sopka Agung mě trápí, že jsou velké vlny, takže se nemůže jet na makrely, a tedy nemůžeme jet ani na lov mahi-mahi (dolphinfish, zlak nachový) 🙁

3. 12. 2017 – Dneska píšu tento příspěvek, koupeme se, týráme kraby (focením a zkoumáním – věděli jste, že mají krabi vyklápěcí bříška?) a plánujeme zítřejší zabijačku a grilovačku prasátka (nebojte, ne toho zlatého). 😉

Spíš než sopka Agung mě trápí výčitky svědomí, že zítra umře na náš popud prasátko. Ale zase se nají spousta lidí, říkám si (super, že mozek spustí tento obranný mechanismus, jinak by mě výčitky umořily).

Doufám, že jste měli pěknou první adventní neděli, a přeji vám hezký pondělní den

Hannelka

P.S. Aktuální situaci ohledně sopky sledujeme ZDE.

5 komentářů: „Sopka Agung – média vs. turista

  1. Ahoj Haničko, výborně, tenhle DENÍKovej SYSTÉM je supr;) Kamil je SEDÍCÍ budha. Na sopky bacha, VÍŠ jak TĚ DOSTALA etna. ZDRAVÍM a pozdravuji

  2. Ahoj Hani,

    jsem ráda, že jste v pořádku, MÁŠ PRAVDU, ŽE TADY VYPADALA PODLE ZPRÁV V MÉDIÍCH SITUACE DOST DRAMATICKY. dENÍKOVÝ ZPŮSOB tVÉHO PSANÍ JE OPRAVDU ZÁBAVNÝ A TEN VKLÁDANÝ REFRÉN O TOM, ČEHO SE OBÁVÁŠ, JE HODNÝ SKUTEČNÉHO LITERÁTA!!! oPĚT OPAKUJI, ŽE BYS SVÉ ZÁPISKY MOHLA VYDAT! dOUFÁM, ŽE SI V POHODĚ PROŽÍVÁTE PŘEDVÁNOČNÍ ČAS A TAK BYCH vÁM OBĚMA CHTĚLA POPŘÁT HEZKÉ VÁNOCE A NAPROSTO BÁJEČNÝ ROK 2018!!!
    hANA kOZAROVÁ

  3. Díky tomu… sakra… caps? ne? 😮 nevadí… že mi od vás dnes po 27ti dnech přišla čumkarta 🙂 jsem v zápětí začal hledat podepsaného kamila, který na ni byl podepsán 🙂 už jen to, že právě on si vzpomněl, je… fakt nevím jak to popsat, ale ty pocity zažil live v mesengeru 🙂 nicméně mi po pár desítkách minut poslal odkaz na tento blog a já sakra smekám! napsal mi, že moje přítelkyně občas něco napíše a já se nestačím divit tomu v jakým stylu píše 😮 tohle mi padlo přesně na můj styl a já slibuji, že to dám celé a dál budu pozorovat ty vaše pompézní perepetie cestou, na kterou má málo kdo koule 🙂 nejen že závidím, ale opravdu hltám slova blogerky! Strašně moc vám fandím a těším se na další story 🙂

    1. 🙂 děkuji, děkujeme a díky za ten super závan energie po ránu/v noci u vás… motivák sepsat konečně tu Malajsii 👍🏻

Napsat komentář: Josef Matulka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *